Darina Alster: Pomník obětem kapitalismu

Darina Alster (foto: Lukáš Houdek)
Darina Alster (foto: Lukáš Houdek)

Neviditelná ruka trhu, které jsou podřizovány všechny oblasti života, je špinavá od krve. Zatímco obětem minulých totalitních režimů je zasvěceno mnoho pomníků, památník obětem kapitalismu byl donedávna v ČR jen jeden – poblíž obce Řečice ve Žďárských vrších. 25. května 2012 multimediální umělkyně Darina Alster v rámci Festivalu performance představila své dílo Pomník obětem kapitalismu, které bylo umístěno v Praze na Václavském náměstí, hned vedle pomníku Jana Palacha. Přinášíme rozhovor s autorkou pomníku Darinou Alster.

Co Tě přivedlo k nápadu vytvořit pomník obětem kapitalismu? Myslela jsi při tom na nějaké konkrétní lidi?

Viděla jsem v Brně na náměstí pomník, který byl věnován obětem komunismu a nacismu. Chyběl mi tam třetí totalitní režim. Trojice neúspěšných totalitních režimů, které naši společnost vedly ke zkáze, je nacismus, komunismus a kapitalismus. Uvědomila jsem si, že tato pietní místa odkazují spíše k historii než k dnešku. Obecně vidím v dnešní společnosti vrcholného kapitalismu panovat převážně smutek a strach než naději, víru či radost, popřípadě pocit smyslu. Všeobecná nedůvěra a ironie. Měli bychom se vrátit k „socialismu s lidskou tváří“, který svobodně vládl naší zemi na sklonku šedesátých let, než byl tento svobodný a kreativní sociální společenský systém potlačen sovětskou invazí v srpnu 1968.

Sbírala jsem články o konkrétních lidech, občanech, kteří za vymoženosti dnešního světa zaplatili životem. Nakonec mne zaskočil případ velmi blízké přítelkyně, která se v důsledku pasti dluhů a exekucí ocitla v patové situaci a sáhla si na život, naštěstí neúspěšně.

Odhalení pomníku nevyvolalo příliš velkou odezvu veřejnosti a navíc pomník už následující den po instalaci zmizel. Nevyvolává to v Tobě pocit marnosti?

Necítím marnost, neb jsem očekávala něco podobného. Šlo o pietní akci a byla jsem si naprosto jistá, že je vlastně jedno, jak dlouho pomník na místě vydrží. Nepochybovala jsem, že pomník musí být skutečný, z pravých materiálů, kamenný a zlacený. Jak říkám – šlo o pietní akt. Při takové události, jako je minuta ticha, se čas rozpadá, přestává hrát roli. Sdílená minuta ticha je bezčasí a bezčasí trvá navěky. Čas jako takový se odehrává v prostoru bezčasí.

Inspirovala mne akce pana Smetany, neb jsem pochopila, jak důležitý je humor a drobná občanská neposlušnost třeba ve formě street artu. Pouliční umění může dělat kdokoli. Osobní protestní akce, které nikomu neuškodí, ale mohou inspirovat ostatní lidi k podobnému uvažování, k vlastním osobním komentářům. Prostor města je sdíleným prostorem všech občanů, co se v něm sděluje je o tom, kdo co někde vytvoří, třeba billboard s tykadélky nebo pozměněný tvar panáčka na semaforu, viz Roman Týc.

V čem vidíš poslání umělce v současné době?

V dnešní době je vlastně umělcem každý člověk, ale ne každý tuto svobodu v sobě objeví. Možnost vyjádřit se kreativním způsobem třeba skrze street art – umění ulice. Posláním řekněme profesionálního umělce je probouzet duši v člověku, jeho kreativitu, cit a morální kredity lidství.

Plánuješ v budoucnosti nějaké další akce protestující proti současnému stavu naší společnosti?

Letos jsem svoji tvorbu zaměřila vyloženě protestním a edukativním směrem. Hodlám se věnovat performancím a street artu. Výtvarné dílo nemá smysl, pokud nenese nějaké konkrétní poselství pro širší (nejen uměleckou) veřejnost. Art is the way of life. Art is the message.

Rozhovor vedl: Jiří Ruppert
Zdroj: https://solidarita.socsol.cz/2012/rozhovory/darina-alster-pomnik-obetem-kapitalismu