Musí vítězit život

Před časem jsem psala o divadelní hře, kterou připravuje rakouský spisovatel a dramatik, letošní nobelista Peter Handke. Pojednává o českém mladíkovi, který se v roce 2003 zapálil u rampy Národního muzea a i přes rychlý zásah lékařů mu nebylo pomoci. Jmenoval se Zdeněk Adamec.

Mrzí mne, že na velmi podobné téma píšu znovu. Tentokrát se to netýká našeho občana, ale Francouze. Nikoli z Humpolce, ale z Lyonu. Onen francouzský mladík se před několika dny pokusil před vysokoškolskou kantýnou o upálení se. O případu informovala ČT. O co šlo? Dvaadvacetiletý student napsal, že už nadále nemá sílu čelit finančním potížím a není schopen platit měsíčně 450 eur za nájem. Vysoká částka, která jistě nesmírně zatěžuje studentský rozpočet. Pod tlakem vzrůstajících nákladů již nevěděl jak dál, a tak se rozhodl odejít ze světa tímto těžko pochopitelným způsobem. Podle webových stránek ČT24 nyní bojuje o život.

Historie našeho středoevropského prostoru je bohužel plna těchto případů. I když je čin nejznámějšího z nich, Jana Palacha, stále připomínán a vybízí k přemýšlení o smyslu jeho oběti, jsem přesvědčena, že musí vítězit život. Jan Palach, Zdeněk Adamec a další sebeupálení, i tento lyonský vysokoškolák, by vykonali více pro svět, kdyby své schopnosti a síly nasadili jako živí.

Mladý Francouz nezvládl řešit existenční starosti, které mu evidentně přerostly přes hlavu. Vyvstávají tak logické otázky, jak vypadá francouzský vysokoškolský systém, když se dějí takové věci? Událost nezůstala bez odezvy. Na několika místech Francie se začali studenti bouřit. Proti nejistotě, nedostatku perspektivy a kvůli obavám o svoji budoucnost. Studium je drahé, životní náklady vysoké a není jistota, že mladý člověk po absolutoriu získá dobré zaměstnání. Studenti z toho viní vládu své země, politiky. Ti jsou zodpovědní za to, jak je ve společnosti vše nastaveno.

Žijeme v kapitalismu a ten má své oběti. Typickými jsou nevinní mrtví z imperialistických válek, oběti rasismu, nelidského vykořisťování, exekucí, neokolonialismu, bezdomovectví, exploatace životního prostředí v zájmu soukromého zisku. Obětí asociálního systému kapitalismu je i lyonský student. Asi je něco v nepořádku, když tak vyspělá a bohatá země, jakou je Francie, se stane dějištěm takového činu.

Můj syn je také vysokoškolským studentem. Těžko chápe, v jakém zajištění studovala má generace. Koleje za hubičku, ceny jídel v menze za pár korun. Jistě, nebylo vše ideální a perfektní, ale nikdo z mých spolužáků nehladověl a neměl nouzi.

Současně musím zopakovat, že to základní – výuka na veřejných vysokých školách v ČR – je pro studenty studující v českém jazyce bezplatná. Je to velký výdobytek pokroku, o který se zasloužil také předlistopadový režim. Se školným již dlouho, naštěstí, u nás nikdo nevyrukoval. Možná pravice pochopila, že by tím voliče nezískala. Student či studentka, má-li se řádně připravovat na budoucí povolání, musí mít čas na studium, nemůže tedy pracovat do úmoru na brigádách. Tak to cítím jako správné a měla by to tak vnímat celá společnost, má-li zájem o výchovu své budoucí inteligence.

Autorka textu: Monika Hoření