Uprchlíci – štvanci současnosti

Ve světě v současné době vyhrávají volby různí autoritáři, kterým se mnohdy daří vyhoupnout se za pomoci nacionalismu a obchodu se strachem. Štvanci dnešní doby jsou uprchlíci především z Blízkého východu a Afriky, které si vzali mnozí autoritáři jako munici, stačí malý dotek a prach neboli strach se rozletí všude.

Lidé na útěku mají naloženo hned dvakrát – jednou pro jejich těžký úděl, kdy mnohdy s malinkou taštičkou putují světem, podruhé proto, že na ně kvůli rozpoutávaným štvanicím část veřejnosti hledí skrz prsty. Autoritáři si tím zajišťují pozici, protože straší veřejnost. To v České republice způsobilo, že bylo přímo panicky reagováno na jakoukoli zmínku o kvótách, které byly v minulosti navrhovány jako mechanismus pro rozdělování uprchlíků. Na Českou republiku mělo vyjít asi 1200 lidí, což by desetimilionový stát ani nepoznal. Bylo to zablokováno, a tak Evropa solidární mechanismus opustila a nechala to jen na bedrech některých států.

Takřka všude se tématu chytili nejrůznější populisti, kteří straší a hrozí tvrdou rukou. Bez ohledu na to, že ta nevyřešila nikdy nic a že jednoduchá řešení prostě nefungují. Možná by pomohlo, kdyby se na lidi, kteří jsou z nejrůznějšího důvodu na útěku, začalo hledět jinak, než prizmatem bezpečnosti. Třeba skrze školství (jak efektivně jim pomoci s výukou jazyka země, kde jsou). V České republice i jinde existují různé projekty, jenže ty se politici-autoritáři snaží dehonestovat, a kdyby jim v tom nebránily demokratické mechanismy, s chutí by přistoupili třeba k praxi v Maďarsku, kde je pomoc uprchlíkům trestná.

I přes tuto několikaletou propagandu to ale, když jde do tuhého, s námi není až tak špatné. Optimistické byly kupříkladu výsledky sociálního experimentu iniciativy HateFree z roku 2015, kdy v některých českých městech stál pár s malým dítětem, který měl představovat uprchlíky ze Sýrie, jež se snaží sehnat ubytování, jídlo a práci. Skrytá kamera natáčela reakce oslovených Čechů a hodně jich bylo ochotno pomoci… Jak je tedy vidět, kdyby nejela tak tvrdá demagogie ze strany některých politiků a takzvaně alternativních médií, debata by mohla být i konstruktivní. Jenže autoritářům udržování strachu vyhovuje – nejlépe se totiž vládne skrze ono „rozděl a panuj“.

Co s tím? Určitě by pomohly projekty podobné tomu, který provedla HateFree, protože když před člověkem stojí člověk z masa a kostí, reaguje většinou jinak, než když se píše odosobněně o „vlnách“. Proto by jistě pomohlo i více popisovaných příběhů a příkladů dobré praxe. Inspirativní může být třeba německý projekt LidiceHaus, kde uprchlíkům, kteří by jinak trávili čas mezi zdmi utečeneckých táborů, nabízejí, aby sami zvolili, jak chtějí volný čas trávit… Pracovníci z LidiceHaus v Brémách vytvořili sérii integračních programů zaměřených na mladé uprchlíky. Programy Your Voiceland (Váš hlas) nebo Involve (Zapojte se) mají za cíl aktivizovat a motivovat mladé uprchlíky, pomoci jim objevit své schopnosti.

Pomáhají i nejrůznější akce, kde lidé z různých zemí prezentují své jídlo a kulturu (jako například Refufest nebo Barevná devítka). Při jídle a pití se lidé dobře sblíží, poznají se. Pak jim mohou demagogové a autoritáři vykládat cokoli a čímkoli je strašit, osobní prožitek je daleko silnější.

Autorka textu: Andrea Cerqueirová